Články za měsíc Srpen 2012

Parkurové skákání je jezdecký sport, ve kterém se jezdec na koni snaží v co nejkratším čase a s co nejmenším počtem chyb projet trasu s překážkami. Za svůj vznik vděčí nejvíce důstojníkům britské kavalerie, kteří skoky přes různé překážky považovali za vynikající trénink jak jezdce tak i koně. Parkur má úzkou souvislost s drezurou, kůň musí být velice dobře přiježděn a musí důvěřovat jezdci. Na olympijských hrách se poprvé objevuje v roce 1900 v Paříži. Do roku 1945 byl parkur téměř výhradně vojenským sportem a některých závodů se směli účastnit pouze armádní jezdci. Od roku 1974 závodí muži společně se ženami. Obsah 1 Soutěžní kategorie (stupně obtížnosti)2 Vybavení jezdce a koně3 Penalizace4 Druhy soutěží5 Překážky6 Nejlepší čeští jezdci7 Externí odkazy Soutěžní kategorie (stupně obtížnosti) V parkuru existuje několik stupňů obtížnosti od nejlehčího ZM po nejtěžší TT. Každý stupeň má danou výšku překážek, přes které kůň skáče, určená je i maximální délka a počet skoků a kombinací, předepsané je i tempo. V tomto stupni může být překážka nanejvýš o 10 cm vyšší než je požadovaná výška stupně obtížnosti. Velmi často se v parkuru přistupuje k rozeskakování - pokud víc soutěžních dvojic dokončí parkur bez chyby (a podle propozic soutěže nerozhoduje čas), tyto dvojice se zúčastní ještě jednoho parkuru, který je většinou kratší a o něco obtížnější.PARkurové skákání je také součástí cross cantry označení popis výška v cm ZM základní malé 80 - 90 Z základní 100 ZL základní lehké 110 L lehké 120 S střední 130 ST středně těžké 140 T těžké 150 TT (skoky mohutnosti) velmi těžké 160 Vybavení jezdce a koně Při parkurových soutěžích je předepsána výstroj nejen jezdce, ale i koně. Výstroj jezdce Výstroj koně jezdecká přilba s tříbodovým úchytem skokové sedlo (na rozdíl od všestranného sedla má méně hluboké posedlí, nižší zadní rozsochu, výraznější kolenní opěrky a bočnice tvarované více dopředu) jezdecké sako (černé, tmavě modré nebo tmavě zelené, červené) třmeny – dobré jsou s šikmým třmenovým můstkem, nebo tzv. bezpečnostní (pokud se jezdci při pádu zachytí noha, třmen vypadne z úchytu) jezdecká košile s bílou vázankou podbřišník – při vyšších stupních je vhodný tzv. okopávací kryt, který zabrání, aby se kůň při skoku kopl do břicha rajtky (bílé, ale ženy mohou mít i béžové) Kamaše pro koně-jsou nutné, aby se kůň nezranil na nohou, když skáče a shodí překážku či jinak upadne jezdecký bičík (maximálně 75 cm dlouhý) Vysoké kožené jezdecké boty, nebo chapsy předepsané na závody Zakázaná výstroj --- cokoliv, co by koni bránilo ve vidění (výjimkou je čabraka, chránící uši koně před mouchami) Penalizace Skokové soutěže jsou zpravidla rozhodovány podle dvou stupnic a to podle stupnice A a podle stupnice C. Prohřešek trestné body - stupnice A trestné sekundy - stupnice C 1. neposlušnost 4 žádné 2. neposlušnost 4 žádné 3. neposlušnost vyloučení poboření překážky 4 4, 3 v rozeskakování pád koně či jezdce vyloučení vyloučení překročení stanoveného času 1/4 za každou započatou sekundu čas není stanoven překročení přípustného času vyloučení 120/180/vyloučení Druhy soutěží Dvoufázové skákání - Parkur se skládá ze dvou částí, pokud dvojice překoná první část bez chyby, hned pokračuje druhou částí, vítězí dvojice, která projela obě fáze a nasbírala nejnižší počet trestných bodůHonební skákání - Soutěž hodnocená podle tabulky C (chyby se přepočítají na trestné sekundy)Soutěž do první chyby - Soutěž končí první chybou dvojice.Volba dráhy - jezdec sám určuje, v jakém pořadí bude překážky skákat, musí překonat všechny a ve správném směruSkok mohutnosti - skáče se pouze jedna překážka, která se neustále zvyšuje. Vítězí dvojice, která překoná nejvyšší skok Překážky Téměř všechny parkurové překážky mají shoditelnou část, její pád se trestá. Každá překážka se musí skákat ve stanoveném směru - vlevo je umístěn bílý praporek, vpravo červený. Překážky se dělí na výškové (kolmý skok), šířkově (vodní příkop) a výško-šířkové (oxer). Druhy překážek jsou například: proutěnka, kolmý skok, vodní příkop, oxer, dvojbradlí, triplebar, zeď, … In-out je překážka mezi níž není ani jeden cvalový skok. Zvyšuje pružnost jezdce. Zrcadlové skákání: dva páry ( kůň + jezdec) skáčí na parkuru současně stejné překážky Nejlepší čeští jezdci Mezi nejlepší české parkurové jezdce, např. patří: Ludvík Jandourek ml.Aleš OpatrnýZdeněk ŽílaZuzana Zelinková Celý článek ›

Evoluce koně Historie tohoto druhu je stará již více než milion let, předci dnešního koně jsou zařazeni do období před 60 miliony let. Kůň se vyvíjel v Severní Americe, potom přecházel přes tzv. pevninské mosty do dnešní Asie. Před několika tisíci lety kůň v Severní Americe z neznámého důvodu zcela vyhynul. Znovu se sem koně vrátili až v 16. století spolu s osadníky z Evropy; proto v Americe nejsou koně divoké, ale zdivočelé. Dobu ledovou přežili dva předkové koně – kůň Přewalského, který přežívá, a Tarpan, který byl pak lidmi vyhuben.Vliv podnebí na vývoj koně Horké podnebí dávalo podnět k vývoji lehčích koní, vyšších s užšími kopyty (typickým příkladem je achatelkinský kůň a arabský plnokrevník). Naproti tomu v horských či chladnějších oblastech žili koně menší a robustnější (především ponyové). V suchých oblastech se vyvíjeli lehčí koně, ve vlhčích s bohatou pastvou koně těžcí (chladnokrevní) - tedy angličtí plnokrevníci.Orohippus Tento předek koně už žil ve stepích Severní Ameriky. Na předních nohách měl jen čtyři prsty, na zadních tři. Mesohippus a Miohippus Oba tyto druhy, z nichž Mesohippus je starší, byly již větší než jejich předchůdce Eohippus. Jejich zuby byly již také lépe vyvinuté, mohl proto přijímat více potravy. Na všech nohou měli tři prsty. Mesohippus žil v oligocénu, Miohippus v miocénu.Parahippus Parahippus už se na tvrdém povrchu pohyboval pouze po prostředním prstu a ostatní dva používal jen v měkkém terénu. Meryhippus Stál u vzniku několika různých odlišných linií vývoje, z nichž nejdůležitější je linie Pliohippuse. Právě z tohoto předchůdce se před milionem let vyvinul Equus caballus – dnešní kůň. Domestikace koně První důkazy o domestikaci koně pochází z Centrální Asie, z doby asi 3000 let př. n. l. Domestikovaní koně se chovali zprvu pro mléko a maso, později pro přepravu nákladů i přepravu osobní. Do dnešní doby se zachovaly primitivní udidla, třmeny i sedla. Kůň v minulosti Koně byli pro člověka vždy velmi důležití. Už v pravěku mu sloužili jako potrava. Později člověk koně domestikoval a začal ho využívat k tahu a jízdě na něm. Koně sloužili v dopravě, zemědělství, nezbytní byli ve vojenství, ale poskytovali lidem i zábavu při lovech, různých soutěžích a dostizích. Koňské žíně byly využívány i pro výrobu matrací. Kůň v současnostiV současnosti se ve vyspělých zemích využívá kůň převážně pro zábavu a v podstatně menší míře než tomu bývalo minulosti i pro práci: například pro stahování dřeva v lesích (zvlášť při kalamitních situacích, v obtížném terénu apod.), nebo pro provoz turistických povozů (fiakr,drožka) v centrech historických měst nebo při slavnostních příležitostech. Ve východní a jihovýchodní Evropě je kůň na venkově stále běžným tažným zvířetem. Setkat se s nimi lze i v cirkusech. Koně se využívali a využívají i ve zdravotnictví – jednak k výrobě očkovacích látek a sér a dále také k hipoterapii. Největší využití koní je ale stále ve sportu. Sport Oblíbená koňská disciplína – dostihy Čím dál víc roste sportovní využití koní - existuje velké množství jezdeckých i vozatajských disciplín. Nejdůležitějšími soutěžemi v jezdeckém sportu jsou: Drezúra je sportovní disciplina postavená na vzájemné harmonii a souhře koně a jezdce. Cílem drezúry je co nejvíce zdokonalit pohyb koně, připravit (přijezdit) koně tak, aby byl schopen nést svého jezdce lehce, aby byl pružný, vyvážený, správně osvalený a reagoval na i na ty nejmenší respektive nejjemnější pobídky svého jezdce. Pro závody jsou vypsány drezurní úlohy rozdělené do na několik stupňů obtížnosti. Drezurní úloha je soubor cviků, které musí jezdec s koněm postupně udělat co nejpřesněji v určeném pořadí. Je to olympijská sportovní disciplina. Jeden z nejtěžších cviků je piaffa.Parkur je velmi oblíbené jezdecké odvětví, při němž kůň překonává překážky. Ty se rozdělují na překážky výškové (např. kolmý skok), šířkové (např. vodní příkop) a výškově-šířkové (např. oxer). Jedná se o olympijskou sportovní disciplínu.Soutěž jezdecké všestrannosti neboli military, jedná se o třídenní soutěž skládající se z drezury, terénní jízdy a parkuru. Je to olympijská sportovní disciplina a pro koně i jezdce je velice náročná. Parkur se dělí také jako drezura do různých stupňů obtížnosti.Dostihy se dělí na rovinové dostihy, překážkové dostihy a klusácké dostihy. Ve své podstatě se u dostihů nejedná o sport, ale o výkonnostní zkoušku, jejímž výsledkem na konci kariéry je tzv. generální handicap - GH.[zdroj?] Dostihy nejsou a nebyly nikdy řízeny tělovýchovnými organizacemi, řídí je Ministerstvo zemědělství, např prostřednictvím Jockey clubu. Výše GH určuje vlastně kvalitu koně. Čím vyšší, tím větší předpoklady kvalitního potomstva. Při rovinných dostizích běží kůň po dráze bez překážek (nejznámější jsou Derby a St. Leger).Při překážkových dostizích kůň překonává proutěné, nebo pevné překážky, příkopy či vodní skoky: (Grand National (Velká národní) a Velká Pardubická).Při klusáckých dostizích kůň táhne jezdce na lehkém vozíku zvaném sulka. Méně obvyklé jsou klusácké dostihy pod sedlem. Kůň zde musí pouze klusat (nesmí cválat). Klusácké dostihy jsou velmi oblíbené v Americe a Francii.Existují i další sportovní odvětví a zvláštní soutěže provozované s koňmi: Kočárové soutěže resp. vozatajské soutěže jsou specializovaným sportovní odvětvím, kdy soutěžící - vozatajové - nejedou přímo na koni, ale vezou se (na povozu) ve speciálním vozidle taženým koňmi (tedy jedou v kočáru). Obvykle se jedná o soutěže, kdy se testuje vozatajská zručnost na vymezené dráze. Vůz musí překonávat různé umělé překážky a speciální vozatajské branky.Koňské pólo je kolektivní sportovní hra s míčkem na branky, kterou hrají dvě skupiny jezdců na koních, u nás jen málo známá, v mnoha zemích světa (například v celé Americe, v jižní Asii a v některých západoevropských zemích) je velice oblíbena.Kovbojské hry (rodeo), v Americe se jedná o velice rozšířenou a oblíbenou skupinu různých sportovních disciplín, kde kromě speciálních jezdeckých soutěží probíhají i další dovednostní soutěže v lasování, krocení býků, svazování telat apod.Zdraví koně Související informace naleznete v článku nemoci koní.Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5 - 38,5 °C (hříbata asi o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8 - 16 dechů za minutu (hříbata 10 - 20), tepová klidová frekvence je 35 - 45 tepů za minutu (hříbata 100 - 120). Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt…), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny,…), nemoci očí (zákal, zánět spojivek,…), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, …), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab,… Celý článek ›